Čtveřice z městečka Yeovil/Southwest PINEAPPLE THIEF není na scéně britského progresivního rocku žádným nováčkem. Parta s poetickým názvem má za sebou již několik dlouhohrajících nahrávek, pár kratších EP a jednu kompilaci. Je toho tedy docela dost a rovnou se přiznám, že zatím jsem nevstřebal zdaleka celou jejich diskografii. První seznámení u mě proběhlo někdy v roce 2006, kdy jim vyšlo kritikou velice pozitivně přijaté album „Little Man“. Paradoxně ale teprve novinkou „Someone Here Is Missing“ si získali mou plnou přízeň.

Říkám paradoxně, protože soudě podle reakcí na webu Last.fm je to pro mnohé jejich asi nejhorší nahrávka. Ale jak se říká: sto lidí, sto chutí. Ano, předešlé desky „Tightly Unwound“ a „Little Man“ byly dobré a já sám je docela často poslouchám, ale něco mi tam prostě chybí. Na můj vkus jsou až příliš utahané a nedokážou mě (zatím) do sebe úplně vtáhnout. „Someone Here Is Missing“ je ale trochu o něčem jiném. Kapela jakoby mě vyslyšela a zkusila trochu přitvrdit svůj projev a myslím, že to byl pokus úspěšný. I když, možná se mi to jen zdá a deska si mě získala něčím jiným, těžko popsatelným. Něčím, co její starší bratříčci neměli. Ale dost už obecných řečí, pojďme se zblízka podívat na dnešní menu.

To se skládá z již dříve používaných položek, takže stejně jako v minulosti jsou k mání akustické pasáže, různé klidnější polohy a nezřídka až pop-rockové melodie jako od RADIOHEAD, kombinované s těmi avizovanými dravějšími, které dávají vzpomenout krajany PORCUPINE TREE. Pro znalce starší tvorby také nebude žádnou novinkou charismatický, příjemný hlas Bruce Soorda, kterého okamžitě poznají, a bez něhož si PINEAPPLE THIEF nedokážu představit.

Vokální party jsou také často v pozadí doprovázeny hlasivkami basáka a bubeníka. Co vás ale překvapí, je hned od začátku hodně využívaná elektronika, kterou dříve pánové moc často nepoužívali. A pozor, elektronika tentokrát není jen jakýsi módní doplněk, ale mnohdy tvoří základní kostru skladeb. Jako příklad dobře poslouží skladby „Wake Up The Dead“, „Preparation For Meltdown“ nebo finální „So We Row“. Když nad tím tak přemýšlím, právě široké využití kláves, syntezátorů a podobných hračiček je možná to, čím si ke mě PINEAPPLE THIEF nakonec našli cestu. Jejich hudba tak získala další rozměr.

Nebudu zde rozebírat jednotlivé skladby, to by bylo na hodně dlouho. Stačí, když budete vědět, že každá si zaslouží vaši pozornost. Snad jen úvod desky v podání „Nothing At Best“ by mohl být povedenější, ale to je pouze malá piha na kráse. Pokud přeci jen trváte na nějakém „best of“, tak tady je. Rozhodně si nenechte ujít dvojici nejdelších skladeb „Preparation For Meltdown“ a „So We Row“. Dále smutnou instrumentální „Barely Breathing“ a nakonec „3000 Days“, jednu z nejtvrdších skladeb vůbec. Ale jak už bylo řečeno, každá z devíti kompozic má co nabídnout. Nejlepší tedy bude poslouchat album jako celek.

Za zmínku rozhodně stojí i zajímavý přebal CD od známého designera Storma Thorgersona, který se specializuje na tvorbu bookletů (v minulosti již spolupracoval například s MUSE, LED ZEPPELIN, BIFFY CLYRO a dalšími). Dokonce jsem někde četl, že tento návrh byl už kdysi vytvořen pro slovutné PINK FLOYD, kteří ho ale nakonec nepoužili.

„Mladší“ progresivní rocková scéna Spojeného království má díky PORCUPINE TREE, AMPLIFIER a OCEANSIZE ve světě silné postavení, a PINEAPPLE THIEF je další výborný spolek, který tento fakt jen potvrzuje. Za dobu své existence už rozhodně mají co nabídnout. Již tak silné vydavatelství, jakým Kscope bezesporu je, tak má na seznamu další položku, kterou se může chlubit. Už ať je tu rok 2012 a slibovaný následovník.